Radim Kolarsky a Lisa Kolarsky - Svatba v Novém Mexiku

10. srpna 2012 v 10:45 | Radim Kolarsky

Kde jsou Jemezské Hory a proč by se tam proboha někdo jel ženit? Jemezké Hory
jsou jednou velikou vulkanickou kalderou, jednou z největších na Zemi. No dobře
- to může zajímat geologa, ale proč se tam jet ženit? Možná proto, že Nové
Mexiko je jednou z nejosobitesjich a nejpozoruhejsich oblasti Spojených Státu.
Možná také proto, že Nové Mexiko má úplně všechno (no dobrá, tak tedy skoro
úplně všechno), co by si jeden přál. Posuďte sami. V Novém Mexiku najdete
ojedinělou rozmanitost a směs kultur: Indiánské kmeny Navajo, Zuni a Hopi,
kulturní dědictví Španělských kolonistů z 16. a 17. století, a konečně dodnes
trvající nádech Divokého Západu z 19. a raného 20. století. V Novém Mexiku dnes
najdete nejen Indiánské umění a artifakty, ale také známé a velmi dobře
navštěvované festivaly klasické hudby (Šantá Fe) a galerie modeniho umění.
Přírodu Nového Mexika si člověk neumí představit bez vysokých náhorních planin,
suchých poušti a hlubokých kanónů, ale také nádherných horských lesů,
zasněžených horských hřebenu, lyžování, čundru, výletu na horských kolech a -
nezapomeňme - pořádně pepřené mexické kuchyně! (Vedle níž je maďarský guláš
pokrmem pro kojence.)

Pro naší svatbu jsme uvažovali o dvou variantách.
Řekli jsme si, že to buď bude v Čechách na nějakém starém hradě s rytíři v
brnění, šermováním, bílou paní a dalšími domácími duchy a strašidly. Druhou
variantou byla indiánská svatba někde na jihozápadě Spojených Státu. Nakonec
jsme se rozhodli pro variantu druhou.

Ženění v Novém Mexiku je velmi jednoduché. Člověk si ráno zajde na
okresní soud, kde mu za dvacet dolarů a ukázání řidičáku
paní za přepážkou podá svatební licenci. Tu pom při
vlastní svatbě buď kněz nebo soudce vyplní. Člověk ji potom přinese k soudu
zpátky a oni ji zanesou do matriky. To je vše. Podle zákona vás může buď kněz,
rabbi nebo soudce. Pokud patříte do nějakého z místních indiánských kmenů (a
tím pádem máte svoje vlastní zákony), tak vás může oddat vás náčelník.

Naše svatba sestávala že dvou ceremonii a
trvala 3 dny. Nejdříve byla civilní ceremonie v u řeky Rio Grande
poblíž Albuquerque. ve vesnici, kde stojí na tabuli "Jeďte pomalu a prohlédněte si naše
městečko; jeďte rychle a prohlédněte si naší basu.") Mohl by si někdo představit
krásnější svatební síň než byla ta naše?


Kdo měl místo záclon a lustru v pozadí 3164 metrů vysoky Štít Sandia a modré
nebe s malými bílými obláčky, jako z obrazů od Georgia O'Keefe? Místo
fraku a vlečky jsme měli má sobě lehké bílé oblečení z Mexika, kloubouky a
kovbojské boty.


Dva dny potom následoval indiánský rituál v kanónů v Jemezskych Horách,
asi 30 mil na západ od Santa Fe a Los Alamos. Byla to improvizace na mnoho
různých indiánských témat. Mnoho, co jsme dělali jsou prastaré zvyky datujuci
až do doby kmene Anasazi, který žil na území dnešního Nového Mexika, Kolorada a
Arizony v předkolumbovských dobách. Anasazi (znamenající v dnešním jazyce kmene
Navajo "Prastaří") byli tajuplný národ. Nanechali po sobě nesčetná
skalní města s příbytky postavenými pod skalními převisy na stěnách kanónů. Byl
to národ velmi početný. Téměř všude (dál od naší civilizace) člověk najde
pozůstatky jejich staveb - v každém kanónů v severním Novém Mexiku, jižním
Koloradu a východní Arizoně. Mesa Verde (Zelená Hora) v Koloradu byla jejich
největším městem. Přesto to všechno je ale o Anasazi známo relativně málo.
Jejich říše postupně slábla, až nakonec tiše zanikla kolem 13. století. Ač
Navajove, Zuni a Hopi dnes obývají oblast, kde Anasazi tenkrát žili, žádný z
těchto kmenů není přímým pokračování kultury Anasazi.


Naše pseudo-Anasazi svatba byla v malém kanonu v měkkých volkanickych
tufech Jemezskych Hor, jehož polohu jsme se zavázali neprozradit. Představte si
bílé oblé kužele tufu, vysoké smrky (nebo jedlé, kdo se v tom má
vyznat…), poletujuci havrany a hluboce modré horské nebe. Také si
představte temné dunění indiánských bubnů a kouř z pálícího se koření sage.
(Vzpomíná se někdo na Foglara a Chatu v Jezerní Kotlině?)

Celou ceremonii byl naším průvodcem Havran. Ústředním tématem celé ceremonie byli čtyři duchové,
kteří se objevili že čtyř světových stran: bílý Duch Východu symbolizující jaro a
nový život, tyrkysový Duch Jihu symbolizující léto a lidské vášně, červený Duch
Západu symbolizující podzim a moudrost, a černý Duch Severu symbolizující zimu
a tajemné neznámo.

Náš svatební slib byl prozaický povznášející: "Mluvení a navěky
žertování jeden s druhým. Pomáhání jeden druhému. Čtení sladce psaných knížek
jeden druhému. Sdílení nesmyslných hrátek a vzájemných pozornosti."

Tak, a bylo to. Přijeli jsme jako Radim Kolarsky a Lísa Hauser a odjeli jako Radim a
Lísa Kolarsky.

 

Vitejte na nasem blogu

2. května 2011 v 16:46 | Radim a Lisa Kolarsky
Vitejne u nas na nasem novem blogu, ktery jsme dnes otevreli. Mame sice svuj vlastni web na www.kolarsky.com, kde mame takove rodinne fotoalbum, recepty, cestopisy atd atd. Na tomhle blogu bych ale rad psal o historii svych predku, rodiny Kolářských a Jonešových z vychodnich Cech.

Radim Kolarsky

Kam dál

Reklama